V neděli 28. 2. Sehráli Elévové svůj domácí turnaj.

29.02.2016 21:50

Tým byl prakticky nezměněn od turnaje v Dubí. Chyběl akorát Matyáš Dvorský, a tentokrát se do branky postavil Antonín Kubínek.

Vinou lehkého nedorozumění trenér prohodil oba týmy, takže standardní složení bylo proházené. Jazzmani I hráli na hřišti A. Prvním soupeřem byly Podbořany Blue. V první polovině utkání byla hra velmi vyrovnaná, i když k tomu opět napomohl náš tradiční ospalý začátek. Museli jsme dohánět dvougólové manko. To bylo ovšem ze strany našeho soupeře vše. Ve skvělé formě se představil náš „poblijónek“ David Šůs, který nastřílel krásné 4 góly. Asi mu k tomu pomohla skvělá domácí atmosféra a absence nervozity. Zápas se dohrával v tréninkovém tempu. 8:3 pro domácí.

 Druhý zápas byl proti silnému Dubí, kterému jsme chtěli vrátit předchozí porážku. Začali jsme tradičně špatně, ale během chvíle jsme se srovnali a hráli naši hru. Po první polovině byl stav nerozhodný 3:3 a dával naději, že to bude drama až do konce. A taky že bylo. Byl to krásný florbal se vším všudy – osobní souboje, přihrávky, góly, obrana – no prostě dobrá práce. David Šůs, jakoby politý živou vodou, nasázel 3 góly a nebýt nepozornosti v závěru, tak jsme určitě vyhráli. Takhle to byla sice prohra 6:8, ale zápas to byl opravdu krásný.

Ve třetím zápase na nás čekal tým z Teplic. Tradiční soupeř, který jsme ještě nikdy neporazili. Trochu jsem se obával, že budou hráči už předem odevzdaní. Začátek tomu napovídal, protože po 30 vteřinách jsme prohrávali 0:2. Ale mé obavy byly liché. Je to skvělá parta, která drží za jeden provaz. Tonda Kubínek chytal parádně, přestože to byl jeho první turnaj v bráně. Obrana byla precizní a v útoku dvougóloví střelci Hamalová, Šůs a Škvaro. Opět drama, ale když začala celá hala odpočítávat vteřiny do konce utkání a my jsme vedli 7:6, tak jsem měl opravdu husí kůži – tak nějak se asi cítili kluci v Naganu. A taky to přišlo – radost byla neskutečná. Cítil jsem velikou pýchu na svůj tým, co předvedl a dokázal.

Poslední zápas byl opět proti nikdy neporaženému soupeři – Děčínu. No a co se nestalo, začátek nám opět utekl. Celkově celá první půle byla z naší strany hodně ospalá a taková nijaká. Můžeme být vlastně rádi, že jsme prohrávali jenom 1:4. O poločasu jsme si museli některé věci trochu vyříkat a v druhé půli to byl zase náš florbal. Soupeře jsme prakticky k ničemu nepustili, uzamkli jsme je na jejich polovině hřiště a začali střílet góly. Šusák hrál asi svůj životní turnaj, protože opět nastřílel 3 góly a nutil soupeře k chybám. Skvělý zápas odehráli všichni kluci v poli.  Hodně „černé“ práce odvedl Tonda Škvaro, který tak nechal vyniknout ostatní spoluhráče – především naší nejlepší hráčku Danču. Na konci to bylo opět drama a opět se šťastným koncem pro nás. Zasloužená výhra 7:6 a naprosto skvělý pocit z předvedené hry.

Jazzmani to měli složitější. Hráli na hřišti B. Sestava byla stejná, ale tak nějak štěstíčko nepřálo. Přitom začátek byl parádní a první půle proti Podbořanům byla fantastická. Hrálo se nahoru/dolu a skóre bylo pořád vyrovnané. Bohužel v druhé půli jsme tak nějak odpadli a soupeř toho využil. Nasázel nám 5 gólů a bylo po zápase. 4:8 pro hosty.

Druhý zápas byl proti silnému Ústí nad Labem. Tento tým dlouhodobě vykazuje skvělou formu a sehranost. A v zápase nás naprosto převyšoval úplně ve všem. Běhali jsme po hřišti jak splašený koně. Nedokázali jsme si přihrát ani na metr a stříleli jsme všude možně, jenom ne na bránu. Nakonec alespoň čestný zásah vsítil Ondra Trachta. Na naší hře toho opravdu nebylo moc k pohledání. Bylo mi kluků moc líto všichni jsme se těšili, že ten příští zápas bude určitě lepší. Prohra 1:16

Proti Děčínu White jsme začali tak, jak jsme skončili ten proti Ústí. Na hráčích byla deka, které se nedokázali téměř celý zápas zbavit. Nepomáhalo nic. Proházet útoky, proházet posty, hrát na brejky ani nahrávky se nedařily, prostě nic. Když už to s námi začalo vypadat hodně špatně, tak Petr Wagner vsítil gól naděje. Ondra přidal hned druhý, a když těsně před koncem Saša Wagner vstřelil ještě třetí gól, začínal jsem věřit, že už to bude dobré. Prohra 3:15

A taky bylo! Silné Dubí jsme zaskočili předvedenou hrou. Odevzdaný tým byl pryč – teď tu proti němu stáli borci, kteří se chtěli poprat o každý centimetr na hřišti. Začali jsme konečně hrát jako tým. Kluci konečně začali přemýšlet jako jeden hráč – žádné individuality, ale týmové pojetí – to je ta správná cesta!! Všichni vstřelili gól, Saša na 2 přihrál, Daniel se v bráně rozchytal a opět jsem měl při závěrečném odpočtu husí kůži. Tohle bylo super představení, takhle se mi to líbilo a věřím, že i rodičům a lidem kolem. Tohle byl náš skvělý tým. Vyhráli jsme 5:4 a já pěvně věřím, že takhle se budeme prezentovat už příští týden opět v hale na OA.

Chtěl bych opět moc poděkovat všem rodičům, kteří přišli podpořit naše hráče. Přece jen, to zázemí není úplně dobré, a o to víc si toho vážíme!

Trenéři Ondřej Lovacký a Jakub Zbořil.

Zpět

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode