Prague Games 2026: dnes začínáme tvořit další společné vzpomínky
07.07.2026 13:56
Dnes začneme trochu nostalgicky. Tentokrát osobněji, z pohledu předsedy klubu FbC Jazzmani Žatec Tomáše Votavy.
Už řadu let se nám s Vopim, tedy Martinem Ligdou, daří poskládat družstvo na Prague Games. Nevím, jak to má Vopi, ale pro mě je to vždycky takové pomyslné pokračování doby, kdy jsme ještě my dva jezdili jako hráči na Czech Open v mužské kategorii. Byly to turnaje, zápasy, návraty, zážitky a momenty, které možná tehdy vypadaly obyčejně, ale dneska z nich zůstaly vzpomínky, ke kterým se člověk rád vrací.
A že jich nebylo málo.
Ádyho potyčka s tramvají. Dotěrný Elvír s masáží. Paklíč v dopravních podnicích. Pozdější návraty trenérů i hráčů. Pepkův ztracený foťák. Mojžovy pařby na lávce. A mnoho dalších příběhů, které dneska už možná vyprávíme trochu jinak, než jak se skutečně staly, ale právě v tom je jejich kouzlo.
Čas běží dál a staré vzpomínky postupně doplňují nové.
Kanónovy strategie. Šůsikova zoologická. Nejistota kluků, kterým dnes najednou patří svět. Energetický mejdan a nespavost. Zvracení. KFC v každém věku i v každou hodinu. Moment „když musíš, tak musíš“. Postup ze skupiny. Radost, nervozita, týmové hlášky, pohledy, které říkají víc než dlouhé proslovy.
A právě dnes začínáme tvořit další společné vzpomínky. Takové, které nám už nikdo nevezme.
Čím víc společných zážitků tým má, tím víc může být skutečně týmem. Nejen skupinou hráčů na soupisce, ale partou, která spolu něco prožila. Která zažila cestu, ubytování, zápasy, nervozitu, smích, únavu, podporu i chvíle, kdy se ukáže charakter. A je jedno, za jaký tým hraje.
A teď zpátky k tomu, proč to vlastně děláme.
Proč jsme si dřív brali v práci volno, abychom mohli jet s kluky do Prahy. Proč jsme za vlastní peníze vyráželi na turnaj, kde se staráme o bandu nepředvídatelných dětí a snažíme se jim dát něco, co s nikým jiným nezažijí? Dnes už je situace naštěstí jiná a na podobné klubové akce, jako jsou Prague Games nebo Leprikón Kemp, dostáváme placené volno. Ale podstata zůstává stejná.
Děláme to proto, že pro ty kluky chceme víc.
Chceme, aby nakoukli do velkého florbalu. Aby viděli, že florbal není jen trénink v tělocvičně a víkendový zápas. Že existuje širší svět, větší turnaje, zahraniční soupeři, jiná atmosféra, jiné tempo a jiné zážitky. Chceme jim otevřít dveře, do kterých pak jednou můžou sami vstoupit.
A možná si jednou někdo z nich řekne:
„Začínal jsem v Žatci. Tam mi ukázali cestu. Cestu, která mi dala smysl.“
Tohle je pro mě jeden z největších důvodů, proč to celé má cenu.
Samozřejmě, kolem sportu vždy byli, jsou a budou i hejtři. Lidé, kterým se nezavděčíte nikdy. Můžete vyhrát celou soutěž, a přesto budete v jejich očích nejhorší trenér. Můžete dělat maximum, a stejně se najde někdo, kdo uvidí jen chybu. Ale i to ke sportu a práci s lidmi patří.
A možná i pro tyhle lidi to děláme. Protože i oni si třeba jednou najdou směr, který jim bude dávat smysl. Směr, ve kterém bude víc podpory než kritiky, víc respektu než posměchu a víc pochopení než rychlých soudů.
My teď ale stojíme před něčím jiným.
Za chvíli sraz.
Za chvíli cesta.
Za chvíli Prague Games.
Jdeme tvořit budoucnost. Jdeme tvořit další příběhy, které jednou budeme vyprávět s úsměvem.
Jdeme ukázat klukům, že tým není jen slovo na papíře.
Jazzmani vyráží. A s nimi další kapitola, která právě začíná.
#fbcjazzmani #jazzman #jazzmani #florbal #florbalzatec #praguegames #zatecnapraguegames #vtvt #UNESCO #team #club #bigclub #mindset